pondělí 29. září 2014

Farma zvířat

Autor: George Orwell
Originální název: The Animal Farm
Román

Zvířata na farmě pana Jonese se jednoho dne rozhodnou, že už mají dost nadvlády a otrokářství člověka a vzbouří se. Vyženou Jonese i s jeho manželkou a začnou hospodařit samy. Jak dopadne jejich snaha o lepší život?

Příběh o farmě zvířat vyšel v českém překladu roku 1946 a o dva roky později byl na dlouhou dobu zakázán. Když si knihu přečtete, zjistíte, že komunisty nemohlo nechat toto dílo chladnými, neboť již oslovování zvířat "soudruhu" v nich jistě hnulo žlučí. A v knize jde o více než to. 

Knížka je útlá, sto padesáti stránková a přelouskáte jí za jedno odpoledne. Čte se krásně a ač tušíte, jak to všechno dopadne, stejně vám konec vyloudí ironický úsměv na rtech. O knize by se dalo psát obšírněji, ale nechci prozrazovat pointu, poradím vám jen jedno - přečtete si jí, stojí za to! A ujišťují vás, že to není krásná pohádka o zvířátkách na dobrou noc.

90%

pátek 26. září 2014

Šifra mistra Leonarda

Autor: Dan Brown
Originální název: The Da Vinci Code
Dobrodružný román

Jacques Sauniére je hlavní správce Louvru, který patří mezi největší muzea na světě. Jednoho dne je v tomto muzeu nalezeno jeho bezvládné tělo. Ještě než vydechl naposledy, stačil kolem sebe vytvořit sérii šifer. Vyšetřovatel na místo činu přizve univerzitního profesora náboženské symbologie Roberta Langdona, který je tou dobou náhodou v Paříži. Langdon se snaží vyluštit a pochopit správcovy šifry, aby napomohl vyšetřování. O několik minut později přichází na pomoc i Sophie Neveuová, která pracuje na dešifrovacím oddělení. Co znamenají záhadné šifry a proč je vůbec Sauniére vytvořil?

O románu Šifra mistra Leonarda Dana Browna slyšel snad každý. Dílo vyšlo poprvé v češtině v roce 2003 (ano, a já ji čtu až v roce 2014 :D). Kniha se stala celosvětovým bestsellerem a velkou reklamu jí udělala katolická církev, která knihu kritizovala a vyzývala k tomu, aby si jí věřící nekupovali a nečetli ji. Kniha totiž zrovna nechválí Vatikán a katolickou církev, ale spíše podrývá její autoritu, což se církvi velmi nelíbilo. Podle mého názoru to není až tak hrozné a kdyby katolická církev mlčela, udělala by pro sebe rozhodně líp. Dokonce znám mladého a vzdělaného člověka, který knihu na doporučení své církve raději nečetl, neboť se necítil připraven na tuto zkoušku. A kdybych neslyšela jeho slova na vlastní uši, nevěřila bych, že takoví lidé vůbec jsou. Na mě by toto varování působilo zcela jistě opačně a upalovala bych rychle pro knihu :D.


Okolo čtyři sta padesát stran přečtete rychle. Kniha je čtivá a neustále se v ní něco napínavého děje, tudíž máte neutuchající nutkání číst dál. Opravdu nehrozí, že knihu mrštíte do kouta a už si na ní nevzpomente, protože brouk zvědavosti ve vás bude hryzat dál a dál a vy budete chtít vědět, jak to bude v další kapitole. 

Na knize oceňuji také to, že jsem se dozvěděla nové věci, například co je Fibonacciho posloupnost nebo Zlatý řez. Autor vás v knize neustále utvrzuje o své pravdě argumentacemi z umění a historie. Přiznám se, že v těchto oblastech nejsem zběhlá a tak nevím, jestli byly všechny informace pravdivé či nikoliv, ale setkala jsem se s názory, že jsou to slátaniny. Tudíž bych knihu nedoporučila odborníkům v této oblasti, neboť by jim mohly vstávat vlasy hrůzou, ale pro mě to bylo o.k. :) Další pozitivum knihy vidím v tom, že mě navnadila na návštěvu Louvru, kde jsem zatím nikdy nebyla. Román mě dokonce "donutil" vygooglit si některá umělecká díla, jako například obraz Poslední večeře a důkladněji je prozkoumat. :)

Co bych Brownovi vytkla je to, že nechal hlavní postavy pobíhat po světě tři dny v kuse bez jediné hodiny spánku. Chtěla bych vidět člověka, který dokáže tak dlouho bez spánku fungovat a ještě luštit šifry! To bylo opravdu přehnané. Naopak musím pochválit napínavost děje a náhlé zvraty, které vždy hodnotím velmi kladně, i když konec knihy mi přišel trochu slabší. 

77%

pondělí 22. září 2014

Všechny řitě světa i ta má

Autor: Charles Bukowski
Originální název: South of No North
Povídky

Už dlouhou dobu jsem si chtěla přečíst něco od Bukowského, ale pořád jsem to úspěšně odkládala. Až nyní jsem se k četbě rozhoupala :). Vždycky mě totiž zajímalo, co je obsahem knihy s tak výstředním názvem jako Všechny řitě světa i ta má nebo Erekce, Ejakulace, Exhibice a další příběhy obyčejného šílenství. Nakonec jsem si vybrala první z nich a pustila se do čtení.

Kniha obsahuje dvacet sedm povídek, které nejsou nikterak rozsáhlé. Celá kniha má zhruba dvě stě stránek. Povídky jsou silně autobiografické. Ve většině z nich je "hlavní postavou" Henry Chinaski přezdívaný Hank (ano, naše slavná hudební skupina v čele s Michalem Malátným, je pojmenována podle tohoto chlapíka), který je autobiografickou postavou Charlese Bukowského. Henry Chinaski se objevuje i v další tvorbě autora.

V každé povídce zaujímá významnou roli chlast (abych se držela autorových výrazů). V této knize snad neexistuje povídka, která by opomněla zmínit alkohol. Hlavní hrdina většinou chlastá "první ligu", je bez zaměstnání (což není divu, když tak chlastá), žije v chudobě a stěhuje se od jednoho podnájmu k druhému. Sex je dalším stěžejním tématem knihy. Se sexem je to v povídkách stejné jako s chlastem. Souloží se v každé povídce, ať už je to znásilnění nebo prostituce. Dalšími motivy knihy jsou dostihy, box a sebevražda.

Po dočtení knihy se mi většina povídek smíchala dohromady a upřímně si je jednotlivě moc nepamatuju. Samozřejmě ty obzvlášť zajímavé a netradiční mi v hlavě utkvěly :), například povídka o paní nebo slečně, která měla v klícce maličké lidi a tito spolu často měli sex, což paní nesmírně vzrušovalo :D. Všechny řitě světa i ta má je rovněž název jedné z povídek v knize. Povídka vypráví o velkých a vleklých strastech s hemeroidy. Nejen, že jsem se u tohoto popisu musela upřímně zasmát, protože to není možné, co někteří lidé dokáži napsat, ale také se mi konečně objasnil název knihy. 

Většina povídek končila bez jakékoliv pointy. Mě se to v podání Bukowského líbilo a sedělo mi to k jeho stylu. Prostě skončil a šel dál. O co bych se při jeho psaní obešla, byl popis některých scén, které mě fakt nezajímaly, jako to, že se někdo dobře vysr.l a podobně. Vím, že Bukowski je známý pro svůj syrový styl, ale mě na tom nepříjde nic extra a je mi docela jedno, jak se kdo vysr.l :D. 

Z celé knihy mám pocit, že jí napsal někdo hodně nasr.ný (omlouvám se za výrazy, ale k této knize to prostě patří) a ne moc šťastný. Z díla na mě dýchl zmar, který se autor pokoušel překrýt tím, že se snažil vyobrazit chlastání a opích.ní čehokoli živého jako cool styl života. I když občas přiznal, že to až tak skvělé není a jeho úvahy o sebevraždě tomu jen nasvědčovaly.

Jsem ráda, že jsem si dílo Všechny řitě světa i ta má přečetla, mám alespoň představu o díle a tvorbě tohoto slavného pána. A hlavně konečně vím, co si pod názvem knihy mám představit!!! :D Ale rozhodně nemůžu tvrdit, že by mě toto dílo nějak extrémně ohromilo nebo natolik šokovalo, že bych ho musela vychvalovat do nebes. To ani zdaleka ne. Jen si myslím, že je dobré mít přehled a číst i díla, která se na svět dívají z jiného pohledu. I když je ten pohled dost nasr.ný!

45%

úterý 16. září 2014

Partner

Autor: John Grisham
Originální název: The Partner
Detektivní/román

Patrick Lanigan je úspěšný právník, který má krásnou manželku a dvouletou dcerku Nicole Ashley. V únoru roku 1992 se stane obětí autonehody a na místě uhoří a nezbyde z něj více než popel. Nikdo zpočátku nemá podezření na to, že by tomu mohlo být jinak. Ve skutečnosti se Patrick v den svého pohřbu skrývá na nedalekém stromě s dalekohledem v ruce a s devadesáti miliony dolarů na účtu a ze zvědavosti pozoruje svůj vlastní pohřeb...

Třista čtyřiceti pěti stránková kniha Partner mě velice příjemně překvapila. Od autora knihy Johna Grishama jsem totiž ještě nikdy nic nečetla, takže jsem neměla ani žádné přehnané představy o tom, co mě čeká. Ale hned při přečtení anotace mě kniha zaujala. Právník, který zinscenuje vlastní smrt, to může být zajímavé, řekla jsem si. A taky že bylo! 

Kniha mě chytla hned od začátku. U většiny knížek se musím nejdříve prokousat začátkem, aby mě kniha fakt bavila, ale tady tomu bylo jinak. Každou volnou chvilku jsem četla, protože jsem se nemohla dočkat dalších informací a indícií. Čím dále jsem se v ději dostávala, tím více jsem si říkala: "Ten Patrick, to je ale třída, jak on je mazaný, to snad není možné!"

Poté jsem dospěla do stádia, kdy jsem si sama představovala tu situaci. Co bych dělala, kdybych mohla začít žít jako úplně nový člověk bez minulosti a očekávání s devadesáti miliony dolarů v kapse? Kde bych žila? Co bych si koupila? Jaké sny bych si splnila? Bavilo by mě to? Nebyla bych přehnaně paranoidní, že mě někdo pozná, zastřelí, okrade?

V knize mě ani tak moc nezajímalo, jak ukradl Patrick ten ohromný balík pěnez, ale spíše to, jak přesně zinscenoval vlastní smrt. Jak to udělal, že se v autě našly ostatky těla, když jeho tělo to evidentně nebylo. To někoho zabil? Nebo si sehnal nějaké lidské kosti? Nebo co? Na rozuzlení jsem čekala dlouho dobu a když jsem se ho konečně dočkala, tak bylo úplně jiné, než jsem vůbec mohla předpokládat. Miluju, když mi někdo úplně vyrazí dech (obrazně řečeno samozřejmě :)). Ale nejvíce ze všeho mi vyrazil dech konec knihy. Ten byl opravdu perfektní a pro mě FAKT nečekaný. A takové konce já zbožňuju, neboť nejhorší co pro mě může být je to, když předpovím konec knihy a ona tak opravdu skončí.

Knihu bych doporučila všem, kteří hledají napínavou četbu s detektivní nádechem. Kniha má spád, takže se nemusíte bát toho, že se jí budete dlouho prokousávat. Ona vám sama nedá spát! :)

85%

pátek 12. září 2014

Zápisky mladého lékaře

Autor: Michail Bulgakov
Originální název: Zapisky junogo vrača
Deník/Povídky

Mladý lékař odjíždí do zapadlé vesnice, kde je nucen provádět lékařskou praxi. Ihned po škole má sice spoustu vědomostmi, ale pouze ty v praktikování skutečné medicíny nestačí. Vše se odehrává na začáku 20. století, tudíž mladý absolvent nemůže využívat dnešních exkluzivních vyšetřovacích metod jako například ultrazvuku či magnetické rezonance, ale musí se spoléhat na fonendoskop a své pomocníky - porodní asistentky a felčara.

Kniha líčí úzkosti a strasti mladého lékaře, který právě zdárně ukončil univerzitu a je nemilosrdně vržen do praxe. Zápisky mladého lékaře jsou autobiografickým dílem Michaila Bulgakova, který skutečně vystudoval lékařskou fakultu na univerzitě v Kyjevě a věnoval se praxi. Ač byla kniha psána na počátku dvacátého století, tak musím z vlastní zkušenosti říci, že podobné úzkosti a stres zažívají všichni nastupující lékaři. Proto ji velmi doporučuji studentům medicíny :))), ale samozřejmě nejen jim. 

Dílo je krátké (cca 200 stránek) a čtení je opravdu příjemné. U jednotlivých případů, které lékař musel ve dne či v noci řešit, jsem byla vždy hned od počátku napjatá a dost zvědavá, jak to všechno dopadne. Přežije či nepřežije tento pacient? Jakou chorobou vůbec trpí? A tak dále :). Začátek knihy se mi zdál lepší, protože v něm byly postupně líčeny události nebo případy, které musel lékař řešit. Některé dopadly zázračně dobře, jiné bohužel skoničly tragicky. Ale takový je život. Žádný lékař nemůže zachránit všechny pacienty, to bychom nikdy neumřeli. Druhá polovina mi přišla trochu chaotická, ale špatná rozhodně nebyla.

Tato Bulgakova prvotina byla sice napsána kolem roku 1916, což bylo téměř před sto lety, ale strach, úzkost a nejistota z léčby prvních pacientů zůstávají i ve 21. století :)

85%