Originální název: Madam Bovary
Román
"Vždyť nikdo nikdy nemůže přesně sdělit své touhy, myšlenky a bolesti, neboť lidské slovo je jako puklý kotel, na kterém bubnujeme melodie dobré tak pro medvědy k tanci, a přitom bychom chtěli obměkčit hvězdy."
Ema žije se svým otcem na statku. Otec si jednoho dne zlomí nohu a pošle pro lékaře Charlese Bovaryho. Ten je v té době sice ženatý se starší paní (sňatek domluvila Charlesova matka, aby byl syn dobře zaopatřen), ale i přesto se mu Ema líbí (to se nevylučuje, že jo :D). Návštěvy na statku jsou častější než vyžaduje léčba, což se samozřejmě jeho manželce nelíbí. Charles jí uposlechne a přestane na statek jezdit. Jednoho dne lékařova manželka náhle zemře a on prožívá velký smutek. Začne znovu jezdit za Emou a jejím otcem. Charles Emu miluje a chce si ji vzít, avšak bojí se vyjádřit a pořád to odkládá. Jednou se přece jenom rozhoupe a požádá otce Emy o její ruku. A jak už to tak bývá po žádosti o ruku nastává svatba. Ema záhy zjistí, že není v manželství šťastná a že Charlese nemiluje, naopak Charles je v sedmém nebi a pro Emu by se rozkrájel.Ema je ten typ ženy, který žije více ve svých představách a snech než v realitě, což se jí stane nakonec osudným. Má toho poměrně dost načteno z červené knihovny a podle toho její představy taky vypadají. Touží po vášnivé a neutuchající lásce, po milenci, který bude nad ní "vzdychat" a "ochat" a bude jí milovat až za hrob (no která ženská by to nechtěla :D, ale Ema to žene do extrémů). Touží po bohatství, krásném bydlení a životě na úrovni, takže neváhá dělat dluhy všude možně, jen aby uspokojila své zhýčkané představy. Vůbec nemyslí na následky a už vůbec ne na své okolí. Ema je prostě sobeckost sama. Mnoho lidí, kteří Paní Bovaryovou četli, nemohli Emu a Charlese vystát :D. Na jednu stranu se tomu nedivím, na druhou stranu mě tak hrozně na nervy nešli, což je asi dáno tím, že mám v sousedství podobné typy lidí a už jsem se přestala divit, čeho všeho jsou někteří lidé schopni.
Knížka se mi četla velmi dobře. Nejsou tam dlouhé pasáže popisující krajinu nebo něco nezáživného (pro mě nezáživného). Román vám ukáže, kam až to může dojít, když žijete v iluzích a nerespektujete realitu. Snít je krásné, ale jenom snít a nebrat v potaz život takový jaký je, opravdu nejde. Dílo vzniklo v roce 1857, ale myslím si, že povahy lidí zůstávají a zůstanou pořád stejné.
Jediná knížka, kterou jsem nedočetla. Prostě to nějak nešlo...:)
OdpovědětVymazatOpravdu? Mě to tak hrozné nepřišlo, ale je to individuální :) Rozhodně to není kniha, ze které bych si sedla na zadek :D, to uznávám.
VymazatPřes tuto knížku jsem měla problém se dostat, dostala, ale bylo to teda peklo :) Teď na mě čeká Tereza Raquinová od Zoly, tak doufám, že si sedneme lépe :)
OdpovědětVymazatTo jsi dobrá, žes to nevzdala. Já když čtu knížku a i za polovinou je to peklo, tak jí odkládám. Holt nemám tak pevné nervy :D
VymazatK této knize mám absolutní odpor.
OdpovědětVymazatMně se Ema líbila, je to legrační, jaká to byla trubka :-)
OdpovědětVymazatTo jsi asi jediná, komu se Ema líbila. :D Většině lidí lezla více než na nervy.
Vymazat