pondělí 24. února 2014

Veronika se rozhodla zemřít

Autor: Paulo Coelho
Beletrie/Psychologické/Filosofické
Originální název: Veronika decide morrer

Kniha Veronika se rozhodla zemřít tvoří první díl z triologie A dne sedmého. Druhý díl se jmenuje U řeky Piedra jsem usedla a plakala a třetí nese název Ďábel a slečna Chantal.

Veronika žije ve slovinském hlavním městě Lublaň, kde pracuje jako knihovnice. Rutinní život bez výhledu na změnu jí nenaplňuje a tak se rozhodne, že spáchá sebevraždu. Jednoho dne spolyká prášky na spaní a následně se probouzí v psychiatrické léčebně...

Upřímně musím říct, že mě kniha vůbec neohromila. Téměř od začátku jsem věděla, jak příběh dopadne. Ke konci knihy jsem se už modlila, abych se spletla a Paulo Coelho mi na konci díla vyrazil dech, ale bohužel se tak nestalo. I když mnoho lidí udává, že je závěr zcela překvapil, mě vůbec.

Jazyk a styl, kterým je kniha napsaná, taky asi nikoho neuchvátí. Čte se sice dobře, ale to je asi tak vše. 

 A co Veronika? To je holka, která se chce zabít jenom proto, že neumí vyvinout sama jakoukoliv jinou aktivitu, než kterou dělá den co den. Je celá špatná z toho, že žije ve stereotypu, ale nic pro změnu neudělá. S takovým přístupem bychom se mohli pozabíjet všichni. Podle mého názoru Coelho Veroniku popsal příliš povrchně a tímto jí i povrchní vytvořil. Kdyby dívka měla nějaké extrémní deprese či psychické stavy, ale mě přišla prostě jen znuděná z toho, že se nic zajímavého neděje.

Říká se: "Nikdy nesuď nikoho, v jehož mokasínech jsi neušel ani jednu míli." A tak ani já nechci příliš tvrdě "soudit" život slovinské dívky a písemný projev Paula. :) Jistě se najde mnoho lidí, kterým se příběh velmi líbí, ale já to bohužel nejsem. Vzhledem k tomu, že kniha měla pouze okolo 150 stránek, nepovažuji čas strávený nad ní za promarněný. A kdo ví, jednou možná pořádně docením i to, že jsem toto dílo přečetla. Život je přece nevyzpytatelný. :)

40% 

čtvrtek 20. února 2014

Pravidla moštárny

Autor: John Irving
Román
Originální název: The Cider House Rules

"Dobrou noc princové z Maine, králové nové Anglie." Tuto větu pronáší Wilbur Larch každý večer před spaním malým sirotkům ze St. Clouds.

Wilbur Larch pracuje jako lékař v sirotčinci v St. Clouds. Pomáhá maličkým sirotkům na svět. Ale také provádí v té době zakázané potraty. Jednoho dne se v St. Clouds narodí chlapeček, který dostane jméno Homer Wells. Homer je pro sirotčinec specifickým případem. Všechny pokusy o nalezení adoptivní rodiny pro Homera selžou a on nakonec zůstává natrvalo v sirotčinci. Zde pomáhá doktoru Larchovi a pomalu dospívá v muže. Život dostane nový rozměr, když se v St. Clouds objeví Candy a Wally, kteří přijíždí kvůli potratu.

Miluju knihy Johna Irvinga, ale tomuto románu jsem poměrně dlouho odolávala. Viděla jsem jeho filmové zpracování a tak jsem si myslela, že mě kniha nemá čím překvapit. A jak už to tak bývá, opak byl pravdou.

Filmová adaptace sice kopíruje hlavní osu příběhu, ale na konci se poměrně liší. Také ve filmu chybí postava Melony, která obývá sirotčinec spolu s Homerem Wellsem a zasahuje do jeho života. Film se mi líbil hodně, dokud jsem neznala knihu. :)

Celým příběhem se vleče jako motiv otázka interrupce. Kniha vás nenásilně donutí zamyslet se a vidět problematiku potratů více úhly. Dále přibližuje život sirotků a poukazuje jak důležitý je pro ně stereotypní přístup. Proto doktor Larch lpí na tom, aby dětem bylo před spaním předčítáno a to přesně stanovenou dobu (cca 20 minut). Chlapcům čtou z Nadějných vyhlídek nebo Davida Copperfielda od Ch. Dickense a děvčata dostávají porci z knihy Jana Eyrová. Záměrně jsou vybrány tyto knihy, protože jsou o sirotcích.

 Irving mě opět nezklamal a jeho příběh je podle mého názoru skvěle vymyšlen. Přečtěte si Pravidla moštárny a posuďte sami :)

86%

pondělí 10. února 2014

Měděný jezdec

Autor: Paullina Simons
Válečný román
Originální název: The Bronze Horseman

Intenzivní láska vzplane mezi mladičkou Taťánou a nadporučíkem Alexandrem Bělovem v Leningradě v období války. Ale jak už to tak bývá, této lásce není přáno. Válka, skutečný původ Alexandra a jeho vztah s Dášou - sestrou Taťány, to všechno jsou problémy, které musí mladá dvojice řešit.

Poměrně mnoho pozitivních ohlasů na tuto knihu mě přimnělo si román přečíst. Nemůžu říct, že bych času stráveného nad knihou litovala, ale rozhodně nejsem její cílovou skupinou. Podle mého názoru je dílo určeno zejména mladším dívkám asi ve věku Taťány (17).  :)

Na můj vkus je hlavní hrdinka až přespříliš naivní. Mám ráda, když jsou postavy vylíčeny opravdově. Když se s nimi člověk může alespoň trochu ztotožnit. Sama jsem v životě poznala, že osobnosti nejsou pouze černobílé. Taťána mi připadá až moc naivní na to, aby taková opravdu byla. Je to samozřejmě jen můj názor. A jak se říká, kolik lidí, tolik názorů. Někomu se právě ta naivita na Taťáně může líbit.


Milostné scény byly další věcí, která se mi na románu příliš nezamlouvala. Teď nemyslím přímo jejich popis. Vadilo mi, že Paullina Simons přehnala počet možných milování za jednotku času. Mít sex cca 5x denně několik týdnů v kuse, to by snad ani pornoherec s viagrou nezvládl. :)Tyto věci pro mě srážely celkový dojem z knihy.

Co se mi naopak líbilo byl popis doby. Všichni víme, že slovo válka je ekvivalent pro slovo hrůza. Ale nikdo z nás si to moc neumíme představit. Alespoň skrz knihy můžeme nahlédnout k této mizérii a děkovat bohu (nebo čemukoliv jinému), že my jsem válku poznat nemuseli. Hlad a boj o jídlo, bombardování, strach, smrt to vše dílo obsahuje. A taky vyobrazení života v Sovětském svazu.

Knihu bych doporučila spíše mladším dívkám, které si rády přečtou o obrovské naivní lásce. Mě ve svých šestadvaceti letech přišla kniha trochu moc "přehnaná". Ale nenechte se odradit, možná právě pro vás se nakonec stane knihou milovanou.

73%

Víra a láska

Autor: Erich Segal
Beletrie, román
Originální název: Acts Of Faith


Daniel, jeho sestra Debora a Timothy tvoří ústřední postavy románu. Daniel s Deborou se narodili do ortodoxní židovské rodiny a tak jsou také vychovávání. Daniel coby jediný syn a budoucí rabín je vyzdvihován, zatímco Debora jako ortodoxní židovská dívka je předurčena pouze k plození dětí a starosti o domácnost. Timothy je svým způsobem sirotek, ikdyž oba jeho rodiče jsou na živu. Žije u svého strýce a tety a je mu striktně zakázáno navšívit svou matku v psychiatrické léčebně. Jednoho dne se Debora a Tim do sebe zamilují, ale jak asi sami správně předpokládáte, jejich lásce není přáno. Osudy hlavních postav se dále v knize vzájemně proplétají stejně tak jako jejich náboženství - židovské a katolické.

Knihu jsem poprvé četla asi ve dvaceti letech a podruhé o pár roků později. Někdy se stává, pokud čtete knihu vícekrát, že už se vám tolik nezamlouvá, jako při prvním čtení. Ale tento román nezklamal ani napodruhé.

Na díle si nejvíce cením toho, že mi dokázal ukázat judaismus ve své kráse i krutosti. Neznala jsem přesně jeho zvyky ani tradice a jsem opravdu ráda, že jsem se díky příjemnému čtení dozvěděla tolik pro mě nových informací.

Postavy jsou dobře psychologicky vykresleny a rozhodně si některého z hlavních hrdinů zamilujete.
Mě nejvíce přirostl k srdci Tim Hogan a ani nedokážu přesně říct proč. Je to prostě pocit. :)

Celkově se kniha čte příjemně. Neobsahuje sice žádné brilantní slovní hříčky či styl, ale je to spíše o příběhu - o boji mezi vírou a láskou. Který by podle mého názoru neměl existovat neboť víra je ve své podstatě láska.

Vždyť i v Bibli (ale hlavním dokumentem judaismu je Tóra) je psáno: Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem." A i přesto je to v této knize náboženství, které tak urputně brání lásce.

Román Víra a láska rozhodně stojí za přečtení a já osobně se k němu jistě nejednou vrátím, protože láska je prostě láska :)

80%