neděle 25. ledna 2015

O lásce a jiných běsech

Autor: Gabriel García Márquez
Originální název: Del amor y otros demonios
Román

"Potom jí poprvé políbil na rty. Sierva María se zachvěla jediným dlouhým stonem, vydechla, jako když se nad mořem zvedne vánek, a vzdala se svému osudu. Delaura jí bříšky prstů přejížděl po kůži, sotvaže se jí vůbec dotýkal, a poprvé v životě poznal onen zázrak, jaký znamená blízkost jiného těla."

Kdybychom roztřídili všechny knihy světa podle témat, zjistili bychom, že nejvíce knih je napsáno o lásce. O osudové lásce čteme nejraději, protože ve skrytu duše tajně doufáme, že nás jednoho dne něco takového potká. O lásce čteme rádi i proto, že se často vidíme v příběhu jako v odrazu na vodní hladině. Otáčíme stránku za stránkou a některé odstavce si musíme přečíst dvakrát, třikrát, protože v nich vidíme svůj vlastní příběh lásky. I tato útlá kniha vypráví jeden příběh o lásce. O nenaplněné lásce mezi mladičkou dívkou Siervou Marií a šestatřicetiletým katolickým knězem Cayetanem Delaurou.

Sto dvacet sedm stran textu je psáno jazykem typickým pro Márqueze, kdy do všedních okamžiků života zařazuje nadsázku, iluzi a fantastické prvky. A to s takovou lehkostí, že si tyto nereálné skutečnosti zamilujete a sto procentně jim uvěříte. Tento styl sice není v knize O lásce a jiných běsech tak dominantní jako v jeho stěžejním díle Sto roků samoty, ale věřte mi, je tam. :) Pro mě osobně je Márquez s jeho stylem psaní srdcovou záležitostí a jako dnes si pamatuji okamžik, když jsem četla román Sto roků samoty s otevřenou pusou.

"Přiznal jí, že není okamžiku, kdy by na ní nemyslel, že všecko, co jí a pije, mu chutná po ní a jeho život v kteroukoli hodinu a kdekoliv náleží jí, jak na to měl právo a moc jedině Bůh, a nejvyšší rozkoší jeho srdce že by bylo umřít společně s ní."

Márquez v tomto díle ukázal, že dobře ví, co je to láska. A ještě k tomu jí umí popsat s jemností a věrohodností sobě vlastní. Miluji ten okamžik, když si při čtení najednou říkám: "Ano, já to taky tak cítím (mám), ale v životě by mě nenapadlo, že to lze popsat slovy". To je pro mě pravé umění...

75%

čtvrtek 15. ledna 2015

Trapné povídky

Autor: Karel Čapek
Povídky

Otcové, Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený a Tribunál to jsou názvy všech osmi povídek obsažených v knize Karla Čapka Trapné povídky. Toto nenápadné sto stránkové dílo bylo poprvé vydáno v roce 1921.

Jednotlivé povídky mají všechny do jedné ponuré až depresivní ladění a popisují "obyčejné" lidské osudy. Pro mě osobně byl spojovacím článkem povídek motiv samoty, který se v průběhu příběhu ukázal většinou jako stěžejní. Co všechno jsme schopni udělat pro lásku, peníze či kvůli tomu, abychom se vyhnuli trýznivé samotě? O tom všem si můžete nenásilně přečíst v této sbírce, ale veselé čtení to rozhodně nebude. Pokud už teď máte "depku" a chcete se dorazit, vzhůru do četby, ale pokud netoužíte po smutném čtení, knihu raději nechte ležet ladem...

Stejně tak jako v životě není většina situací černobílých a nemůžeme jednoznačně odlišit dobré od zlého, tak ani v těchto povídkách nenalezneme černobílé vidění světa. Když se na situace podíváte očima různých postav, zjistíte, že chápete jednání všech zúčastněných, ačkoliv se od sebe diametrálně liší. A tak vás kniha donutí pořádně se nad celým příběhem zamyslet.
 
Povídky jsou psány typickým stylem Karla Čapka, který nepostrádá bohatou slovní zásobu a květnaté věty. Kdo tento styl miluje stejně jako já, přijde si rozhodně na své. 

Knize jako celku nemůžu nic vytknout (možná jen to, že by mohla obsahovat více povídek). Čapkův styl psaní je zkrátka jedinečný a povídky, ač velmi smutné, ukazovaly skutečné lidské charaktery bez přikrášlování a patosu.

90%

úterý 6. ledna 2015

Pán much

Autor: William Golding
Originální název: Lord of the Flies
Román

Několik chlapců ve věku od šesti do dvanácti let se díky nehodě ocitne na pustém ostrově. Nemají mezi sebou žádnou dospělou osobu a musejí se o sebe postarat sami. Zvolí si svého náčelníka, určí priority pro přežití a začnou konat. Jenže mnoho chlapců je malých a ti si touží spíše hrát než cokoli jiného. Další zase baží více po moci, a tak se boj o přežití mezi přírodními živly pomalu mění na boj o přežití mezi sebou.

Pán much je dvě stě padesáti čtyř stránková kniha, takže žádné dlouhé čtení vás v tomto případě nečeká. Ze začátku je kniha docela obyčejná a předvídatelná. Chlapci se snaží udržovat oheň, postavit přístřešky, sehnat jídlo, občas to mezi nimi zajiskří. Ale v podstatě nic výjimečného se neděje. Spoustě lidí se zdají být popisy ostrova zdržující a zbytečné. Mě se naopak nezdají vůbec dlouhé a obtěžující, a když to srovnám s některými jinými knihami, které mají popisy prostředí na několik stránek, tak v této knize mi to přijde naopak docela vyvážené. Ale opět záleží jistě na úhlu pohledu a zkušenosti každého čtenáře. 

Druhá polovina knihy je už zajímavější. Chlapci se rozkmotří a začne převažovat touha po moci a diktátorský režim, což jde ruku v ruce se stupiditou. Místo toho aby se všichni snažili o záchranu z ostrova (neberu v potaz šestileté chlapce, kteří jsou ještě příliš malí), raději volí nesmyslný boj mezi sebou, který je (na to, že se jedná o malé děti) velmi agresivní. 

Postava Jacka, který se snažil mermomocí vládnou celé skupině chlapců, mi šla nesmírně na nervy. Protože jsem se vcítila do pocitů chlapců, kteří se chtěli hlavně zachránit. Jack si místo toho plnil své diktátorské sny a to prostřednictvím ostatních hochů, kteří místo odmítnutí hloupých a ohavných rozkazů Jacka, je neúnavně plnili. Ale takto to bohužel chodí i v reálném životě. Lidé mnohdy nerozeznají, to co je opravdu důležité a raději si honí triko na získávání moci, agresivitě, manipulaci atd.

Kniha se mi opravdu zamlouvala, protože jsem v ní našla skutečnou náturu skutečných lidí. A hlavně mi pomohla si uvědomit, že i mezi námi žijí extrémní lidé (a není to výjimka), kteří si nedokáži uvědomit, jak hloupé jejich chování je, i kdyby jim šlo o holý krk.

78%

sobota 3. ledna 2015

Top 5 knih roku 2014

V letošním roce jsem přečetla 30 knih. Není to mnoho, chtěla bych příští rok dosáhnout alespoň 50 kousků. Snad mě omlouvá jen to, že letos státnicuji a musím číst medicínské bichle (ale to je jen má soukromá výmluva, samozřejmě by se dalo přečíst i přesto více knih).

Pro mých top 5 knih roku 2014 jsem vybrala následující:

A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO - Viktor Frankl


Kniha napsaná lékařem Viktorem Franklem, který prošel koncentračními tábory a zde si mohl vyskoušet svou psychoterapeutickou metodu - logoterapii čili hledání smyslu života ve všech situacích.


UTEKL JSEM Z OSVĚTIMI - Rudolf Vrba


Autobiografická kniha o "životě" v koncentračním táboře a útěku z něj. Podle mě kniha, kterou by si měl přečíst každý člověk. 


NA VÝCHOD OD RÁJE - John Steinbeck


Rozsáhlý román popisující osudy mnoha lidí, jejiž cesty se postupně propojují a rozpojují. Kniha, kterou nikdy nedokážnu ani vzdáleně adekvátně pospat. Prostě si jí přečtěte. :)


RŮŽE PRO ALGERNON - Daniel Keyes



Muž s velmi nízkým IQ se díky experimentu stává dočasně géniem. Velmi silné dílo, po jehož přečtení budete sahat po kapesnícíh.


FARMA ZVÍŘAT - George Orwell



Velmi známé dílo slavného spisovatele líčí život na farmě, kde zvířata vyženou lidi a začnou hospodařit samy. Trefné, výstižné, k zamyšlení a pokud jste ještě nečetli, rozhodně to napravte!