úterý 3. března 2015

Jatka č. 5

Autor: Kurt Vonnegut
Originální název: Slaughterhause-Five
Válečný sci-fi román

Nejzvláštnější kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Zprvu jsem si při jejím čtení připadala dost mimo a začala jsem mít pocit, že mi není souzeno knihu pochopit. Později jsem si zvykla na cestování časem, styl Kurta Vonneguta a dílo mě svým způsobem okouzlilo. Vždycky když čtu něco podobně chaotického, bláznivého a geniálního zároveň, říkám si: "Sakra, jak to může někdo takto napsat?". Odpověď neznám. Zatím...

Cílem knihy bylo popsat válečný masakr, který se stal za 2. světové války v únoru roku 1945 - bombardování Drážďan. Jatka č. 5 mísí autobiografické prvky útoku na Drážďany, které sám autor prožil a přežil, se science-fiction. Hlavní postavou je americký voják Billy Pilgrim. Billy dokáže cestovat v čase a aniž se nadějete, je v jiném roce, na jiném místě a prožívá jinou situaci. Což působí zprvu dosti chaoticky. Billy toho prožije opravdu hodně, nejen zmíněné bombardování Drážďan, ale také únos mimozemšťany z Tralfamadoru. Billy je zvláštní druh vojáka, který by s přehledem zapadl mezi postavy Hellerovy Hlavy 22.

"Tralfamadořané se pokoušeli podat Billymu klíč, s jehož pomocí by si mohl udělat představu o pohlavním životě v neviditelné dimenzi. Řekli mu, že nebýt homosexuálních mužů, neměli by Pozemšťané žádné děti. Mohli je ale mít bez homosexuálních žen. Nemohli by je mít, kdyby nebylo žen, starších pětašedesáti let. Mohli je ale mít bez mužů, starších pětašedesáti let. Nemohli by je mít, kdyby nebylo jiných dětí, které žily jen hodinu nebo ještě méně po svém zrození. A tak dále."

Dílo bylo vydáno v roce 1969, má okolo sto osmdesáti stránek a čte se, podle mého názoru, dobře. Jednou ze zvláštností knihy je fráze "Tak to chodí", která je zde snad na každé druhé straně. Vždycky když se ve vyprávění objeví smrt, autor ukončí tuto pasáž slovy "Tak to chodí". A jde dál.

Jatka č. 5 jsou tak specifickou a podivnou knihou, že kdybych je chtěla podrobně popsat, byl by popis delší než sama kniha. V díle se ukrývá spousta zajímavých a hlubokým myšlenek a já mám takový pocit, že jsem je ani všechny nebyla schopna postřehnout. Proto doufám, že si najdu čas na opětovné přečtení a snad ještě lepší pochopení Vonnegutova sdělení.

P.S. Znáte tu scénu z filmu Deník Bridget Jonesové, kdy Bridget telefonuje s nejlepší kamarádkou, ale před svým šéfem předstírá závažný rozhovor s nežijícím profesorem a prohlásí: "Je to jednoznačně voneguteskní."? Konečně jsem pochopila, co to znamená :D

90%

4 komentáře:

  1. Mám v plánu se na ně letos podívat, hodně jsem o té knize slyšela :)

    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
  2. Vonnegut je prostě samostatná kategorie. Mezi jeho knihami občas přebíhají postavy, tady je to Kilgore Trout, hlavní hrdina Snídaně šampionů.
    Podle knihy byl také natočen film (americký), s Miroslavem Ondříčkem jako kameramanem. Objevují se v něm i české exteriéry (např. Most jako vybombardované Drážďany).
    Já osobně mám od Vonneguta nejradši Grotesku a Sirény z Titanu, není to takové psycho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za zajímavé informace. Číst Vonneguta je zážitek, musím zkusit i jeho další díla.

      Vymazat