středa 4. června 2014

Nejen knihami je člověk živ...

Protože se blíží zkouškové období (ano, ještě ho nemáme, my na medicíně totiž musíme mít extra dlouhý semestr :D) nemám moc času a ani sil na čtení něčeho jiného než jsou studijní materiály. I přesto na blog hodím tento článek, neboť jak už název napovídá - nejen knihami je člověk živ a číst recenze vás pořád určitě nebaví, tak vám napíšu něco ze života :).

Tento týden máme gynekologii a na odpolední praxi jsem se dneska ocitla na porodním sále. Myslela jsem si, že s mým štěstím zase nikdo nebude rodit a nic neuvidím, ale naštěstí se maminky dneska rozrodily :D. Nafasovali jsme se spolužáky každý "svou" maminu a netrpělivě jsme si hlídali, abychom druhou dobu porodní (to je ta, kdy miminko už opouští maminu) u své maminky neprošvihli. 

Jako první šla do "akce" kamarádka, jejíž maminka rodila dítě, které bylo otočeno koncem pánevním čili zadečkem napřed. Po nějakém čase a pár výkřicích, které jsme slyšeli až na chodbu kamarádka vylezla z porodního pokoje s úsměvem od ucha k uchu. "To bylo krásné. Já asi změním obor a půjdu na gyndu. Málem mi ukápla slza," chvatně vyprávěla. Tím nás spolužačka navnadila a my sílou myšlenek urychlovali i ostatní porody :D. 

Pak šel na řadu spolužák, který se taky vracel z porodního pokoje s úsměvem na rtech a začal nám holkám nechápavě popisovat, že nemohl uvěřit, jak tak velká hlava projde tím malým otvorem. :D No to bychom raději neslyšely :D. Další spolužačka klasický porod neviděla, protože maminka, jež měla už dávno porodit, musela jít na akutní císařský řez, miminko nechtělo ven a tak se muselo jednat.

Nakonec jsem se k porodu dostala i já. "Mému" miminku se na svět taky nechtělo. Ať maminka tlačila jak chtěla, chlapeček nešel ven. A tak musel na pomoc přijít doktor, který pomocí VEXu (vakuumextraktor, přístroj s jehož pomocí se díky podtlaku miminko vytáhne) pomohl Honzíkovi na svět. Chlapeček ale dlouho nezačínal plakal, protože spolykal obrovské množství plodové vody a tak přibyly další komplikace. Nakonec se ale rozplakal a s ním i šťastná maminka, tatínek a i já jsem měla slzy na krajíčku. Bylo to fakt dojemné a krásné...

V dnešní době začíná nový trend porodů doma. Na jednu stranu to chápu, málokdo má rád nemocnice a jejich prostředí. Všichni chceme klid a mít fyziologický spontánní porod. Ale já osobně bych do toho dobrovolně nešla. Nikdy totiž nevíte, jaká komplikace nastane (a že jich není málo, viz výše), ikdyž se zdá všechno v pořádku. Mnohé ženy argumentují tím, že jejich babička porodila na louce, když sušila seno a dneska s tím teda naděláme. To je sice možná pravda, ale podívejte se na úmrtnost dětí v té době a dnes. Jestli se někdo chce vrátit do této doby i s těmi čísly úmrtnosti, potom by se měl nad sebou vážně zamyslet. Doma si nemůžete kontrolovat kontrakce, tep miminka a další parametry. A když se něco pokazí, je už docela pozdě teprve jet do nemocnice. Proto raději přetrpím nekomfort cizího prostředí, více lidí při porodu atd., než abych riskovala zdraví miminka a také své vlastní. Když se totiž něco "posere", tak nikdo z nás už čas nevrátí a život taky ne.

8 komentářů:

  1. pěkný článek, vtipný :D vzpomněla jsem si na svůj pobyt na praxi na porodním sále a nesmazatelně se mi zapsal do paměti. nejkrásnější (kromě samotného porodu) bylo vždycky sledovat ty tatínky. někteří vypadali, že snad tlačí místo rodičky :D ale bylo to super. a "můj" první chlapeček se jmenoval Michael :-)

    jinak taky nechápu ty ženské, které rodí doma. to si člověk říká, jestli jim vůbec DOCHÁZÍ, že se FAKT něco může pokazit a potom co? chytat se za hlavu... pevně doufám, že si to uvědomí za včas, než bude pozdě.

    pěkný článek a držím pěsti ve studiu ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento tatínek byl kupodivu v klidu a ještě se usmíval během porodu :D. Nakonec dokonce přestřihl pupeční šňůru, ikdyž původně to pry nechtěl ani vidět :D.
      Anne, určitě jim nedochází co se může všechno přihodit, kdyby ano, tak se zuby nehty drží nemocnice.
      Díky za komentář a za pěsti :)

      Vymazat
  2. Krásný článek!:)

    A souhlasím s tebou! S porody doma, také nesouhlasím! Maminky, co tohle hlásí by si měli uvědomit, že to neděla jí pro sebe, ale pro svého potomka..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, některé maminky si to prostě nedovedou představit a nevědí, jaké riziko tam je. Když člověk ví, co se ti může vše při porodu přihodit, tak o nějakém porodu doma ani neuvažuje. Je to loterie, buď bude všechno ok a pak ty ženy blahořečí porod doma nebo se něco stane a pak už je ale pozdě...

      Vymazat
  3. Ahoj budoucí paní doktorko, už máš vybraný obor? Pamatuju si, že když kamarádka dělala tuto praxi (teď dělá na očním), líčila to jako strašnou řezničinu. No, teď sama čeká a já furt ne a ne otěhotnět, ale tak snad jednou. :-) Na domácí porody mám názor stejný, nechápu, proč se to tak rozmáhá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani, zatím mám vybranou anesteziologii, ale kdo ví, jestli si to za rok ještě nerozmyslím :). Mě to jako strašná řezničina nepříjde, ikdyž třeba takový císařský řez k tomu nemá daleko :D. Držím pěsti s miminkem, ať se to co nejdříve podaří...

      Vymazat
  4. Zamyslet by se spíš měli doktoři v porodnici, jestli není zvláštní, že tolik maminek raději riskuje zdraví svého vlastního dítěte, než by se jim svěřilo do péče. Možná by prostě stačilo (místo toho strašení a nátlaku) vzít jejich připomínky vážně a trochu to v těch porodnicích zlepšit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ne všichni lékaři jsou zrovna příjemní a super, toho jsem si vědoma, jsou to jenom lidi a je to v každé profesi. Ale na druhou stranu pacienti taky nejsou všichni příjemní a musíte s nimi vycházet. A u těch doktorů, ono je třeba taky vidět kontext, tak jako všude. Hodně lidí si myslí, že si většina doktorů válí šunky někde a za to brze nehorázné prachy. Ale sama jsem viděla, že na porodním sále bylo 5 porodů současně z toho 3 komplikované a jeden císařský řez. Císařský řez dělali 2 doktoři a další běhal od rodičky k rodičce, aby jim pomohl s komplikacemi odrodit a ještě ho pořád odvolávali kvůli konzultaci na sál. To pak asi nikdo není příjemný, když je pod velkým tlakem, nesmí udělat chybu, protože chyba v medicíně není to, že blbě spočítáte rohlíky, ale to, že někomu jde o život. A ani ten nejhorší doktor nechce někomu ublížit. A pokud ty maminky raději riskují zdraví dítěte, než aby se doktorům svěřily do péče, potom si myslím, že je spíš špatně něco s maminkami, protože upřímně každý rodič by se podle mě raději rozkrájel, než aby se něco stalo jeho miminku. Raději budu rodit s 10 nepříjemnými a arogantními doktory a vím, že mi pomůžou, než doma ve své posteli s manželem, kde riskuju život můj a malého.

      Vymazat