Originální název: The Book Thief
Počet stran: 528
Na tento bestseller jsem si brousila zuby hodnou řádku dní ne-li měsíců. Po nespočet přečtených recenzí, které knihu vynášely do nebes, jsem se na Zlodějku knih vážně těšila. Všechny recenze byly tak moc pozitivní, že jsem opět nabyla nadměrných očekávání.
A jak se Zlodějka knih líbila mě? Ano, je to pěkná kniha, ale nadměrné nadšení z ní sdílet nemohu. Kniha jejíž vypravěčkou je sama smrt je vskutku originální. Nevadilo mi, že se v podstatě děj dozvídám díky smrti dříve než nastane a vypadne tak okamžik překvapení, ale nic závratného jsem na knize neviděla, neboť spousty knih o druhé světové válce jsou srdce trhající a emočně nás vyždímají.
Hlavní postavou je dívenka Liesel Memingerová. Děj, jak už jsem výše napověděla, se odehrává v Německu za druhé světové války. Liesel prožívá radosti a strasti všedního života, až na to, že těch strastí během války je poněkud více. Hlad, strach, nálety, nespravedlnost, smrt. Během čtení si Liesel oblíbíte, stanete se její kamarádkou a budete jí fandit, přát to nejlepší. Bohužel během válek se zrovna to nejlepší neděje. Oblíbíte si i další postavy z knihy, hlavně Rudyho, dále Lieselina nevlastního otce, po čase i nevlastní matku a skončíte u toho, že začnete pomalu litovat smrt, kolik práce za války má.
Zlodějka knih je příběh vyprávěný ze zajímavého úhlu pohledu, příběh druhé světové války, příběh, ve kterém smrt hraje první housle. Neřadím ji mezi top of the top, ale kniha je to i tak dobrá. Přečtěte si a uvidíte. Názor si stejně musíte udělat sami. Nejsme totiž roboti, kterým by se vždy líbilo totéž. Díky Bohu.