Originální název: No Love Lost
Román
Nina pracuje v umělecké agentuře v New Yorku, kde potkává svého budoucího manžela Elliota. Elliot trpí komplexy méněcennosti ze své výšky, neboť měří něco málo přes sto šedesát centimetrů a nedaří se mu ani v agentuře. Nina ho však velmi miluje a nakonec se spolu vezmou. A zatímco ona buduje úspěšnou kariéru, Elliot pracuje pouze na parkovišti. Další rána přijde tehdy, když se zjistí, že nemůžou mít děti. Nakonec adoptují malého Dannyho. Zpočátku jsou velmi šťastní, ale jak Danny roste, začne se projevovat agresivně a nezvladatelně.
Ač mám spisovatele a scénáristu Ericha Segala ráda a přečetla jsem od něj už dvě knihy (Víra a láska, Doktoři), Promarněná šance byly spíše promarněné peníze. Ne, že by se kniha nedala přečíst či dočíst, takové drama to opravdu nebylo. Jen mi nepřišla nijak závratně dobrá. Ze začátku jsem si dokonce říkala, že ty dialogy vypadají na to, že jsem je psala já.
Kniha se čte rychle, má pouhých sto devadesát stran a je psaná jednoduchým jazykem. Je to oddechové dílo, kde se objevují motivy peněz, lidských hodnot, zlatokopek apod. Abych dílo jen nepomlouvala, musím uznat, že se v něm objevilo i několik zajímavých myšlenek. Například jaké napětí vytváří ve vztahu to, když je žena ve své práci velmi úspěšná a muž nikoliv. Dále mi přišly trefně popsané lidské vztahy. Žijete s někým dost let a myslíte si, že toho druhého dobře znáte a že už spolu zůstanete a najednou bác, je konec. Nebo máte pocit, že už nikoho skvělého nemůžete potkat a najednou vás osloví úžasný člověk a vy se začnete chovat zase jako puberťák. Ano, tak to na světě chodí a pro toto dávám knize palec nahoru :).
Během četby jsem pořád čekala na to, co je ona promarněná šance, podle níž se celá kniha jmenuje. Odpověď jsem nalezla až na úplně posledních stránkách a nebyla to věc překvapující. Upřímně musím říct, že jsem od Segala čekala víc. Toto bych označila jako "nenadchne a neurazí". Tak snad příště, hůl nad ním rozhodně nelámu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat