http://latino.foxnews.com |
Před dvěma dny (17. dubna 2014) zemřel v Mexiku významný kolumbijský spisovatel a novinář Gabriel García Márquez. Tento autor patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele a dosud si pamatuju, jak jsem byla na větvi z jeho knihy Sto roků samoty. Četla jsem jí hodně dávno a tehdy jsem ještě netušila, že to co mě tolik oslovuje, tedy spojení reálných událostí se zcela smyšlenými a iluzními prvky, se nazývá magický realismus.
Gabriel García Márquez se narodil 6. března 1927 v Kolumbii jako první z jedenácti dětí. Krátce po Márquezově narození se jeho otec stal farmaceutem a oba rodiče se odstěhovali. Proto byl Márquez do svých osmi let vychováván prarodiči, kteří podstatně ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Babička mu vyprávěla lidové pověsti a pověry, zatímco jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce.
Márquez studoval po nějakou dobu práva, ale kvůli novinařině školu nedokončil.
První dílo napsal ve třiadvaceti letech a neslo název Všechna špína světa. Celých sedm let mu trvalo, než našel někoho, kdo by mu knihu vydal.
"Od chvíle co jsem napsal dílo Všechna špína světa jsem si uvědomil, že chci být spisovatelem a že mě nikdo nemůže zastavit."
V roce 1965, zatímco jel svým vozem do Acapulca, dostal nápad na první kapitolu knihy Sto roků samoty. Okamžitě otočil vůz, zajel domů a zamknul se ve svém pokoji se šesti balíčky cigaret. Takto pracoval celých osmnáct měsíců a za tu dobu nepřinesl do rodinného rozpočtu ani jeden halíř a tak se rodina dostala do velkého dluhu. Naštěstí měl po této době v rukou fenomenální rukopis, který byl silně aromatizován nikotinem :).
Sto roků samoty pojednává o sedmi generacích rodiny Buendíových, kteří žijí ve fiktivním kolumbijském městečku Macondo.
V roce 1982 získal Nobelovu cenu za literaturu.
V průběhu celého života napsal Márquez devatenáct knih. Sám později přiznal, že dílem Sto roků samoty si nasadil laťku příliš vysoko a je velmi těžké ji překonat. Druhým nejslavnějším dílem se stal román Láska za časů cholery. Vypráví o muži, který jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny čekal na svou životní lásku, vdanou za jiného muže.
Každé ráno po dobu čtyřiceti let za ním chodila jeho manželka a pokládala pracujícímu Márquezovi na stůl žlutou růži.
Žádné komentáře:
Okomentovat