pátek 31. října 2014

Knihy mého dětství

Když jsme byli s bráchou ještě docela malí a neuměli jsme ani jeden číst, rodiče nám četli před spaním pohádky. Pamatuju se, že jsme milovali pohádku od Jana Drdy O hloupé havířce a nutili jsme mámu, aby nám jí každý večer předčítala. Hrozně jsem se řehtali tomu, čeho je hloupá havířka schopná a i po dvacetli letech si vzpomínám na scénu, kdy hloupá a chamtivá havířka, která zahřívá slepičí vejce v podpaží, skočí přes plot pro pírko a vejce přitom upustí a rozbije. Snad si to pamatuju dobře a kdyby ne, tak je  to vzpomínkový optimismus :D. Každopádně toto byl pro nás vrchol radosti, slyšet pohádku stále dokola a vychutnávat si nejlepší scény.

Další knížku, kterou jsme s bráchou zbožňovali a vynucovali si její předčítání je O chytré kmotře lišce od Josefa Lady. Liška nám připadala hrozně vtipná, když se snažila chovat se jako lidé. A ilustrace rovněž neměly chybu.











 
 Meži další skvostné knihy, které jsem si prohlížela a už i pročítala (ano, už jsem uměla číst) bylo dílo od Onřeje Sekory Kuře Napipi a jeho přátelé. V knize jsou nádherné ilustrace, které si musíte prohlížet znovu a znovu a stejně vás nikdy neomrzí. A příběhy o kuřeti a jeho přátelích prasátku, kozlovi, pavoukovi atd.? Prostě paráda. Mám obrovské nutkání zvednout zadek z gauče a utíkat na půdu prohrabat haraburdí a najít tuto knihu, neboť vím, že i dnes bych si jí užila stejně tak jako za mlada :).


A na čem dál jsem jako malá ulítávala? Rozhodně mezi knihy mého dětství patří Minipohádky. Spousta nádherných obrázků a málo textu.


Další láskou z knižního světa pro mě byl Bambi. K tomu netřeba komentáře. :)




4 komentáře:

  1. jeee vzpominky. z tech tvych mam doma jen Lisku a urcite mam nejakou s ilustacema od Lady. super clanek :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem milovala knihu Lady a Tramp. Nejen že jsem ji četla pořád a pořád dokola. Zároveň jsem také podle obrázků kreslila a rozdávala je na všechny strany.
    Nejvděčnějším obdarovaným byl vždy můj děda - dokonce si výkresy vystavoval v autobuse a cestujícím se s nimi chlubil. Kde jsou ty časy dětství. :)

    Hnízdo zvrhlé Narcisky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou krásné vzpomínky, děda musel být náležitě pyšný, to je jasná věc. Časy jsou nenávratně pryč, ale když si na ně člověk vzpomene, vždycky se musí rozesmát nad tím, co jsem dělali :)

      Vymazat