Originální název: Drei Kameraden
Román
"Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete a budoucnost je vám lhostejná. Jak může tohle vést k dobrým koncům?" "Čemu vlastně říkáte dobré konce?" zeptal jsem se. "Konec může být dobrý jen tehdy, když všechno předtím bylo špatné. Takže špatný konec je mnohem lepší."
Tři kamarádi - Otto, Robby a Gottfried přežili první světovou válku a nyní se snaží přežít i poválečné Německo, ve kterém zrovna pšenka nekvete. Jedinou jejich jistotou je pevné přátelství, jež je pojí již od dob válečných.

A jaký je Robby člověk? Pro své přátele a Pat by položil život, ale válka v něm zanechala mnoho bolesti, proto holduje alkoholu víc než je zdrávo. Občas chodí hrát na piano do hotelu International, kde má spoustu přátel, mezi něž patří i řada prostitutek. Dokonce ani pro ně není lehké si v meziválečném Německu vydělat dostatek peněz. Lidé nemají peníze na živobytí, živoří a nedokáží sehnat práci, protože zkráta žádná práce není a tak se mnoho z nich uchyluje ke krajním řešením. Je to smutná doba plná bezmoci, ale i přesto měl román pro mě svou kouzelnou atmosféru.
Remarque se nesnaží brnkat na čtenářovy city emotivními výjevy a podává vše bez zbytečného patosu, čímž pro mě vyzdvihuje román o level výše. Žádné srdceryvné slovní průjmy o lásce či přátelství, ale pouze činy dokazující jejich pravost. Podle mého názoru se Remarqueovi podařilo zachytil to, co znamená někoho opravdu milovat. Velké řeči jako miluju tě a nemohu bez tebe žít vám "pověsí na nos" téměř kdokoli, ale velké věci pro vás udělá jen ten, kdo vás skutečně miluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat