Žítkovské bohyně

Autor: Kateřina Tučková
Román

Dora Idesová má postiženého bratra Jakoubka, mrtvou matku, otce ve vězení a je vychovávána svou tetou Surmenou, která je jedna z posledních bohyní žijících v Bílých Karpatech. 

Proč se nazývají právě bohyně? Protože tyto ženy dokázaly bohovat aneb prosit Boha o pomoc. Bohyně sbíraly bylinky, nejlépe nahé o svatojakubské noci, protože tehdy nasbírané měly největší účinek, uměly napravovat zlomené kosti a vykloubené končetiny, dokázaly přitáhnout lásku, ovládnout počasí a věštit budoucnost. Některé z nich prováděly dokonce černou magii. Toto umění se předávalo z generece na generaci v ženské linii. Ale bohyně to neměly nikdy jednoduché. V každé době na ně měl někdo spadeno, začalo to hony na čarodějnice, pokračovalo nacisty a ani v dnešní době nemají pokoj...

Román se mi četl velmi příjemně. Stránky utíkaly jedna za druhou poměrně rychle (kniha má 456 stran) a často jsem se od bohyň nemohla odtrhnout, neboť mě velmi zajímalo jak to bude dál :). 

Příběh je podle mého názoru velmi zajímavý a celá problematika bohyní je obohacující čtení. Román je z větší části založen na faktech (autorka udává že z cca 80%) a zčásti na fikci a přinesl mi nové poznatky o léčitelkách z Kopanic nad Starým Hrozenkovem. 

Název Žítkovské bohyně je odvozen od skutečné vesnice, která nese název Žítková a tvoří region Moravských Kopanic. Domy v Žítkové jsou většinou rozsázeny okolo pěti až sedmi kilometrů od sebe a proto se traduje, že lidé zde žili ve velkém styku s přírodou.

Žítkovské bohyně je kniha, za kterou stojí opravu velký kus práce. Kateřina Tučková sbírala přes rok materiály v archívech a ve sdílnosti pamětníků, což jistě nebylo lehké. Nakonec se ale její práce vyplatila a my si můžeme přečíst o dalším kousku české historie skrze tuto zajímavou knihu.

Autorka za tuto knihu obdržela Cenu Josefa Škvoreckého 2012, Cenu čtenářů České knihy a Český bestseller 2012. A v brzké době se začne podle knihy točit i film, takže se máme na co těšit.

78%