Nejstarší spisovatelka v České republice

K osmdesátým narozeninám dostala od dcery starší notebook a tím začala její spisovatelská kariéra. Nejen že se naučila na počítači dobře pracovat, což mnohdy nedokážou ani o několik desítek let mladší lidé, ale na nic nedbala a začala psát knihy o svém životě. Žila sama v domově důchodců, neboť všechny její děti emigrovaly do zahraničí a tak se rozhodla, že vyplní svůj čas psaním knih.

Marie Magdaléna Horňanová-Jodasová měla o čem psát. Ač byla za druhé světové války židovka ve Slovenském štátě, přežila. Za svůj život vděčí kamarádce z gymnázia, která riskovala život celé své rodiny. Půjčila Magdaléně svůj rodný list, aby si mohla pořídit falešné doklady. Magdaléna spolu s bratrem a sestřenicí sice přežila, ale zbytek její rodiny zemřelo v koncentračních táborech.

Ani po válce neměla Magdeléna Horňanová lehký život. Začal komunismus, její muž, ač byl povoláním profesor fyziky a matematiky, musel pracovat jako kovářský učeň. Magdaléna vyučovala dějiny hudby a hru na klavír. V roce 1968 emigrovaly všechny tři její děti na západ. 

Dnes je Magdaléně Horňanové úctyhodných devadesát čtyři let a na svém kontě má sedm knih:

• Blechy v kožichu
• Nechtěná msta
• Neobyčejný život
• Povídkování o chybování
• Vyděděná
• Ne/skutečné skutečnosti
• Osud rodu Erdošů

Téměř všechny její knihy končí větou: "Napsala jsem tuto knihu, aby se nikdy neopakovaly válečné roky."

Nechť je tato dáma inspirací nám všem, kteří se bojíme jít naplno za svým snem, neboť jsme moc mladí, staří, tlustí, hubení, nezvdělaní, nekreativní, nemoderní nebo naopak moderní a čekáme až dostudujeme, až nám bude třicet, až se nám narodí děti, až vyděláme dost peněz, až si koupíme barák, až děti vyrostou, až si najdeme partnera, až se vdáme/oženíme, až se naučíme vařit, až půjdeme na vysokou nebo do důchodu, až budeme vydělávat sto tisíc měsíčně, až bude pěkné počasí, až příští měsíc zkrátka až....